Soubor staveb bývalého pivovaru byl rozhodnutím Ministerstva kultury České republiky ze dne 7. 10. 2002 prohlášen kulturní památkou.
Pivovar vznikl koupí historického panského pivovaru, známého již ve 14. století, akciovou společností v roce 1871. První várka piva byla hotova dne 17. 3. 1873. Tato budova bývala chloubou hořického měšťanstva. Jedná se o stavbu ze vzorně opracovaného pískovce z lomu u sv. Josefa v Hořicích. Za dobu své existence proběhlo mnoho stavebních úprav až do současné podoby.
Výroba piva definitivně skončila v roce 1976. Vnější vzhled areálu pivovaru nebyl uvedenými stavebními úpravami negativně ovlivněn a do současné doby se zachoval ucelený soubor budov, dláždění dvora a původního oplocení v téměř nezměněné podobě od roku 1896.
Bývalý pivovar, nalézající se v severovýchodní okrajové části Hořic je tvořen budovami „staré“ lednice (1885), „nové“ lednice (1895), provozní budovou s varnou a objektem chladírny – stáčírny.
Souboru staveb dominují objekty „staré“ a „nové“ lednice, které jsou v současné době spojeny v jednu budovu. Ta se ve své hmotě a objemech výrazně člení podle dílčích, účelově řešených částí. Poměrně nedotčená prostorová dispozice obou budov umožňuje reálnou představu jejich původní funkčnosti a účelu.
Půdorysná dispozice je řešena racionálně a účelově, se zaměřením na funkci objektu, obsahujícího v jednotlivých podlažích sklepy, spilku a štoky: obě lednice vertikálně prostupují stavbu až do podkrovního prostoru. Stavebně jde o jednotraktovou budovu s pěti příčnými valeně klenutými prostorami, ústícími ve východní části půdorysu do podélné spojovací chodby.
Technologický systém obvodového pláště budovy je řešen jako dvouplášťová dutinová zeď s důmyslně vyřešenou cirkulací a provětráváním izolačních dutin ve zdivu, což umožňuje nejen udržování stálé teploty interiéru, ale zároveň odvětrávání zemní i atmosférické vlhkosti ze zdiva, takže vnitřní prostory jsou relativně suché.
Stavba je zastřešena sedlovými střechami s hřebeny natočenými příčně (nad lednicemi) a podélně (nad sklepy).
K východnímu průčelí je připojen schodišťový přístavek, jako vertikální komunikace, spojující všechna podlaží budovy.
Originálně je řešena krovová konstrukce na základě modifikovaného vzpěradlového systému s ležatými stolicemi, nakoso položenými vaznicemi a pozedními rámy za zvýšenou půdní nadezdívkou. Tesařské spoje vazby krovu jsou precizní ukázkou řemeslné zručnosti a odborné úrovně svých zhotovitelů.
Neméně originálně je řešen vnější plášť budov, v intencích místních kamenických a kamenosochařských tradic. Fasády jsou obloženy kvalitním pískovcem, nároží budov jsou opticky vyztužena výraznou plastickou visáží, suprafenestry oken jsou pojednány jako záklenky z konických bosovaných klenáků. Provedení kamenného obkladu fasád je precizní a řemeslně dokonale zpracované.
Ostatní budovy jsou řešeny podobným způsobem.
Nevelký objekt bývalé chladírny – stáčírny je řešen jako novorenesanční pavilon se čtyřmi arkádovými oblouky v průčelí, krytý plochou střechou lemovanou po obvodu stavby zděnou atikou.
Na hranici pozemku je hodnotné oplocení, které k souboru staveb pivovaru náleží.
Soubor staveb bývalého pivovaru je mimořádně významným dokladem industriálního a společenského vývoje města. Vzhled všech budov (kromě rušivých přístaveb z období kolem roku 1958, které byly v roce 2004 šetrně odstraněny) je jednotně koncipován, novější objekty byly postupně citlivě přiřazovány k obvodu centrálního dvoří takže ve výsledné fázi vytvořily ojedinělý architektonický soubor industriálních staveb z konce 19. století.
Stavebně technické, architektonické, estetické a řemeslné kvality budov tvoří společně celek s vysokou památkovou a vypovídací hodnotou. Jsou dokladem uplatňování novorenesančních architektonických principů a technologických prvků na stavbách výhradně utilitárního zaměření, při současném přísném respektování účelových hledisek pro výrobní objekt. Z pohledu v naznačených hodnotových rovinách má areál pivovaru v Hořicích nadregionální význam.
Soubor staveb bývalého pivovaru, je kulturním dědictvím, které je dokladem a svědectvím o technické zručnosti a řemeslné dovednosti našich předků, jakož i dokladem industriálního a společenského rozvoje města, je třeba usilovat o jeho začlenění do současného života.
